1079 ~ 1173
Gampopa
Gampopa སྒམ་པོ་པ་ se narodil v Se-wa-lungu v kraji Ňjal. Otec Niwa Gjalpo byl lékař a ngagpa, matka se jmenovala Šomo Za Čecham. Gampopa dostal od svého otce lékařské vyučení, takže se pak medicína stala jeho profesí. V pětadvaceti letech se oženil s mladou šlechtičnou, která mu porodila dvě děti, chlapečka a holčičku. Jeho žena i obě děti se však zanedlouho nakazily v epidemii a Gampopa přísahal, že celý zbytek svého života zasvětí duchovní praxi. Rozprodal svůj majetek a vydal se hledat gurua, u něhož by mohl studovat a klášter, kde by přijal mnišskou ordinaci. Gampopa přijal zasvěcení jako bhikšu v Kadam klášteře Gjačak-ri v Peňul od geše Congkhapy a získal tak řeholní jméno Sonam Rinčhen. V následujících čtyřech nebo pěti letech studoval a praktikoval pod vedením mnoha mistrů Kadam. V nižším Dakpo přijal abhiśéky, textové transmise a ústní instrukce Čakrasambhavy, Hévadžry Guhjasamaji od geše Maryul Lodena. S několika mistry jako byl Nyukrumpa a Gyayon Dak studoval také Atíšovy nauky Postupné cesty tří osob a s nimi spojené meditační instrukce.
Když bylo Gampopovi třicet dva let, doslechl se poprvé o Milaräpovi, když byl jednoho dne svědkem rozhovoru nějakých žebráků, diskutujících o mimořádných schopnostech tohoto velkého jogína. Ve chvíli, kdy zaslechl jméno Milaräpa, sevřela ho silná vlna emocí. Když se pak v jeho snech objevila mnohá příznivá znamení, nasvědčující tomu, že je mezi ním a Milaräpou skutečně spojení, Gampopa usoudil, že jeho budoucnost leží v tom, zda ho Milaräpa přijme jako svého studenta. Formálně požádal své Kadam učitele o povolení k cestě. Geše Čenawa, známý žák Dromtena, mu řekl: „Nemůžeš opustit naše předpisy“. Znamenalo to, že má Gampopa i nadále pokračovat v dodržování klášterních pravidel.
Gampopa nalezl Milaräpu v Ču-bar. Obdaroval ho zlatem a cihlou čaje, na což mu Milaräpa odpověděl tak, že po Gampopovi vyžadoval, aby vypil polovinu lebeční misky, naplněné pivem. Překonáním svého počátečního odporu k takovému hrubému porušení vinaji a vypitím piva Gampopa prokázal, že je důstojným plavidlem, zasluhujícím nauku siddhů. Milaräpa se blíže otázal na jeho dřívější studia i praxi a Gampopa mu řekl, že přijal cyklus Guhjasamaji od geše Mayjul Lodena a Hevadžru od jiných mistrů Kadam. Když se pak Gampopa dále dobrovolně snažil popsat zkušenost, kterou získal během meditačního vnoru, trvajícím třináct dní, Milaräpa se rozchechtal a zvolal: „Z písku máslo nikdy nestlučeš. Medituj mou jógu tepla, abys spatřil přirozenost mysli.“
Když Milaräpa přijal Gampopu jako svého studenta, předal mu v počátku abhiśéku Čakrasamwary a požehnání Vadžrajogíní. Poté co ho takto nechal dozrát, předal mu ještě praxi jógy tepla a přímé instrukce do náhledu mahámudry, řka: „Konečným náhledem je pohled na svou vlastní mysl. Hledáš-li náhled mimo mysl, jsi jako boháč, pátrající po bohatství.“
Gampopa pak strávil nějaký čas seznamováním se s technikami, které přijal od Milaräpy. Během tohoto období, které trvalo několik měsíců, prošel řadou vizí a meditačních zážitků, které přicházely prostřednictvím praxe jógy tepla, jež způsobila změny v nádích, práně a tigle jeho jemného těla. Milaräpa pak poslal Gamopu do provincie U, aby zde ve své meditaci pokračoval na retreatu v osamění. Předpověděl, že Gampopa zakusí Dharmakáju, přirozenou podstatu mysli a rozpozná pomocí gurujógy svého gurua jako skutečného buddhu.
Gampopa šel nejprve do kláštera Kadam v Se-wa-lungu v Njal, ale velmi brzy rozpoznal, že pobyt na tomto místě škodí jeho praxi mahámudry. Vzpomněl si na Milaräpovu radu a odešel na tři roky na retreat, dokud si neuvědomil přirozenou podstatu mysli a současně rozpoznal svého gurua jako skutečného buddhu. Pak se přesunul do Ode Gundžjal, kde zůstal v retreatu po dalších devět let. Tehdy uplynulo dvanáct let od chvíle, kdy opustil svého gurua, a tak Gampopa namířil své kroky zpět k sídlu Milaräpy v Čubaru. V Jarlungu se ale doslechl, že jeho guru opustil tento svět, a protože mu tato ztráta nedávala jinou alternativu, vrátil se na retreat do Ode Gundžjal. Zanedlouho poté přišla určitá znamení, napovídající, že jeho vlastní život bude ohrožen mnohými těžkostmi. Aby je odvrátil, přijal od svého starého učitele Kadam Geše Njukrumpy meditaci dlouhověkosti Bílé Táry.
Gampopa se nakonec usídlil v horské poustevně pohoří Gampo na jihu provincie U, kde také začal přijímat studenty. Jako odpověď na potřeby svých nových žáků zde založil klášterní komplex, později proslulý jako Daklha Gampo, první klášter Dakpo Kadžu. Do tohoto centra přicházeli žáci ze všech koutů Tibetu. Gampopa v této době sepsal mnoho důležitých textů, včetně Klenoty posázeného ornamentu osvobození a Vzácného růžence nejvyšší stezky, ve kterých je ukázáno jeho sjednocení dvou proudů duchovní praxe, v nichž se on sám cvičil: postupné cesty učení tradice Kadam a nauky mahámudry linie siddhů, jak mu byla předána prostřednictvím Milaräpy.
Gampopa zesnul roku 1173 ve svém klášteře. V den své smrti předal nauku mahámudry dvěma mnichům, kteří jej přišli požádat o vadžrajána abhiśéka. Při jeho kremaci se na nebi objevili bohové a dákiní a jeho srdce bylo neporušené nalezeno mezi popelem spalovací stúpy.