Thangky

Thangky bývají malovány na plátně, lnu, popřípadě hedvábí a všívány do dekorativních textilních bordur. Tibetský výraz thangka přesně vystihuje způsob ukládání, při němž se na spodní silnější tyč natáčí plátno. Horní tyč pak fixuje malbu při zavěšení. Když se thangka nepoužívá k meditaci, bývá zakryta hedvábnou rouškou. Podle obsahu lze thangky dělit do několika okruhů. Můžeme zde nalézt malby zobrazující ochranná božstva, thangky meditační, mezi něž patří mandaly, narativní malby znázorňující jednotlivé historické události nebo životopisné výjevy líčící významné chvíle v životě skutečných i legendárních postav tibetských dějin. K malbám tohoto typu patří například série thangk ze 17. století zachycující zázračné činy siddhů, jogínů a divotvůrců, kteří se zasloužili o šíření buddhismu, nebo džátaky. Nejstarší thangky pocházejí ze 12. století.

Technika malby připomíná kvaš. Na povrch plátna, potřený směsicí křídy a klihu, se nanese systém souřadnic, které mají malíři pomoci dodržet předepsané proporce. Jednotlivá témata jsou postupně doplňována. Někdy bývá malba předtištěna na plátno pomocí štočků nebo šablon. Barvy pak do předkreslených obrysů doplňují učedníci nebo pomocníci z řad laiků, kterým mistr zanechal na plátně značky. Původně byly používány výhradně barvy minerální, popřípadě rostlinné. Od 19. století se používají i barvy chemické.

Specifickou formou tibetského malířství jsou poměrně vzácné a v Tibetu obzvláště ceněné serthang. Jsou to obrazy malované zlatem na zlatém, černém nebo červeném pozadí. Většinou se vyznačují neuvěřitelně jemným a kultivovaným rukopisem. Naprosto opačným dojmem působí thangky obětní - kangdzä, sloužící jako úlitba ochranným božstvům. Existují také thangky léčebné.

Thangky jsou nezaměnitelné ve své jedinečnosti a neopakovatelné svou výmluvností. I když reprodukují s neúnavnou vytrvalostí základní ikonografická schémata buddhismu, nepůsobí jednotvárným dojmem, naopak oslovují diváka vnitřní silou vyvěrající z poselství v nich zakódovaném. Jejich relativně složitá symbolika umožňuje dokonalé porozumění pouze zasvěceným. Na druhé straně je v tibetském umění zakotvena i snaha o co největší sdílnost, která by pomohla i nevzdělanému člověku pochopit buddhistické reálie. V Tibetu se malovaly až do nedávných dob a v Nepálu, v Bhútánu i v jiných zemích se ještě malují.