Palác Potála
Začali jsme vystupovat po kamenném schodišti, rozechvěni předtuchou, že zanedlouho spatříme vnitřní části i zblízka velkolepě působícího paláce. Došli jsme až před vchod Mema, kterými jsme měli projít. Nalevo byl oddělen schodištěm vchod Čótó, kterými se vchází přímo do střední, purpurové části. Tento vchod však nebyl určen pro obyčejné smrtelníky. Hned nade dveřmi před námi zaujalo nás krásně vyřezávané podloubí, ochraňované velikými obrazy lókapálů. Dlouhé válce, ušité z tygřích koží, visely na krajích, vyjadřujíce tak symbol síly. Vešli jsme do úzké chodby, zdobené modro-červeno-žlutými pásy. Stropní překlad byl ze silných nerovných větví, nalíčených jasně modrou hlinkou. Toto dřevo, vyrostlé ve věčném stínu, má prý stejnou pevnost jako železné pruty.
Chodba nás zavedla na rozsáhlé nádvoří, vykládané malými oblázky. Všude kolem stály dlouhé dřevěné verandy a na konci nádvoří se zdvíhala pětiposchoďová temně červená boční stěna s malými balkonky jednotlivých poschodí. Na nádvoří se předvádějí starodávné lámaistické tance čham, kterým z nejhořejšího balkonu přihlíží při velkých církevních slavnostech i dalajláma. Přecházíme nádvoří a vystupujeme v paláci Potála po strmém schodišti do hlavní části. V přítmí vstupní dvorany lesknou se slabě stářím popraskané nástěnné malby, které jsou ve skutečnosti ilustracemi velké kroniky, namalované ve všech chodbách paláce. Malby zachycují také vývoj samotné Potály, nejslavnější stavby Tibetu. Střední kresba ukazuje původní letohrádek s obrazem Buddhy, který stál dříve na Marpori, na níž je teď postaven dalajlamův palác. V té době byla hora ještě obklopena hradbami s vysokými strážními věžemi.
Hadí jezero uprostřed Lhasy znázornil malíř čtvercem, rozděleným mřížkou. V jednotlivých okénkách namaloval posvátné ryby, vznášející se na nakypřených vlnách. Pravou tvář obrazu vyplnil původní podobou nejstaršího chrámu Džowo khagu, stavěného ve stejné době jako první části Potály. Na levé straně obrazu je kopec, zasvěcený bohu lékařské vědy; na něm dnes stojí Čag-po ri. Celé pozadí obrazu tvoří stylizované hory. Podle legendy vznikly menší části stavby asi v letech 630 - 680. Teprve pátý dalajlama Lozang Gjamccho dal Potále dnešní podobu. Zvláštní architekturu navrhl jeho dvorní stavitel Desi-san-te-daco, který nejdříve začal se stavbou bílé části paláce a teprve později byla vestavěna přední, purpurová část.
Zahýbáme do temné spojovací chodby, vedeni světlonošem, kterým je snědý láma, nesoucí před námi dřevěnou mísu s hořícím máslem. Procházíme obrovskou knihovnou plnou šerosvitu, kde v policích leží silné svazky listů. Plamen se prohnul průvanem a na chvíli zmizel za okrajem dveří. Před námi se otevřel prostorný sál, zpola osvětlený denním světlem, vycházejícím od stropu. Dvě řady štíhlých sloupů vyrůstají z podlahy, do níž jsou vloženy veliké mísy přenosných ohnišť. Na pravé stěně nahoře je úzký nástěnný obraz. Malíři, kteří ho postupně malovali, nešetřili na něm zlatem. Jsou tu zachyceni vládci, dalajlámové, význační ministři, prostě všichni ti, s jejichž jmény je spojen vývoj země. O jejím osudu se často rozhodovalo právě v tomto sále, který byl postaven pro zasedání kášangu. Zde se projednávaly důležité státní věci a konaly i mimořádné soudy. Předsednické křeslo dalajlámovo, vlastně veliký masivní trůn, je přistaven k zadní, ozdobné stěně. Na stěnách visí praporce a vyšívané starobylé korouhve. Celý sál má strop zakrytý mnoha tmavými houněmi, které lze odkrýt jen při dobrém počasí, protože jinak je nad těmito místy otevřená střecha. Tam, kde je látka řidší nebo nedoléhá, pronikají teď sluneční paprsky, vyvolávající atmosféru velikých chrámových lodí.
Za dalajlámovým trůnem jsou malá dvířka a po třech schodech sestoupí se do další skalní chodby s ohlazenými stěnami. Miska s máslem v dlaních světlonoše se propadla k zemi a zůstala na chvíli ležet, než se láma narovnal z hluboké úklony. Nebylo potřeba jeho lampy... V prostoru, v kterém jsme se octli, rozlévala se jasná záře, vycházející z hořících kalichů. Odněkud proudil svěží vzduch a v nedohledně vysokém prostoru nad našimi hlavami se ztrácela těžká vůně starého másla. Od samé země se zdvihal na gigantickém podstavci obrovitý čhörten.