Sakja-pandita
Sakja-pandita, vlastním jménem Künga Gjalcchän Palzangpo ས་ སྐྱ་ པནདི ཏ་ ཀུན་ དགའ་ རྒྱལ་ མཚན 1182 - 1251 pocházel z bohatého a vlivného rodu Khön, který měl sídlo v Sakje. Tento rod se v dějinách své země proslavil založením sekty nazývané podle rodového místa sektou Sakjapa. Sakja-pandita byl v pořadí čtvrtým nejvyšším představitelem této sekty. Nejdříve ho vzdělával jeho strýc Dagpa Gjalcchän 1147 - 1216 རྗེ་བཙུན་གྲགས་པ་རྒྱལ་མཚན, stojící tehdy v čele jak kláštera Sakja, tak stejnojmenné sekty, poté v jeho vzdělávání pokračoval kašmírský pandita Šákjašríbhadra 1127 - 1225 ཤཱཀྱ་ཤྲཱི་བྷ་དྲ།. Od roku 1220 řídil a spravoval sektu a klášter, ve kterém nejen vychoval bezpočet žáků, ale především se věnoval vlastní literární činnosti. Do tohoto období spadá také vznik jeho sbírky aforistických průpovídek a naučení zvaný Pokladnice moudrých rčení ཚད་མ་རིགས་པའི་གཏེར་, která byla inspirovaná indickými vzory.
Pokladnice moudrých rčení
Nedopusť, bohatý jsi-li, ať pýcha tě ovládá,
a jsi-li chudý, zas netruchli nad svou bídou.
Co vrhla do života karma, zadlouho dopadá
a další strasti a slasti teprve přijdou.
~
Schopný, byť nežádals ho, radu by ti stejně dal.
Pros o ni neschopného - máš nesmysl za odpověď.
Pohrdni bódhisattvou - on soucitný bude dál,
leč Pán smrti zabije, i když mu neseš oběť.
~
Netuší mocný hlupák, že sám sebe možná zničí,
když s nadutou pýchou dát maličkost slibuje tu.
Bali, démon, dát slíbil lidem zem na krůčky tři trpasličí -
a trpaslík vyrostl a překročil půdu tří světů.
~
Kdo nikdy neumí užívat svého jmění,
ani je nerozdá, jen sleduje, jak vzkvétá,
ten chorobou buď trpí, či je ztělesněný
zlý duch - věčně hladový démon préta.
~
Jakmile nějaký návyk člověku do krve vplyne,
potíže zmizí a neznalost přechází v umění.
A stejně mu, tak jako došel zručnosti řemeslné,
nebude zatěžko Dharma, svaté Buddhovo učení.
~
Řídit se rozumem je zvyk soudného člověka.
Hlupák se řídí tím, co se mu napovídá.
Když jedno staré psisko zuřivě se rozštěká,
sto psů, ač neví proč, se k němu rychle přidá.
Sakja-pandita je také autorem meditace na Buddhu Amitábhu.
Sakja-pandita byl rovněž vlivným politickým činitelem své doby, který se významně podílel na vytváření vazalského vztahu Tibetu k Mongolům.
Tibeťané vyslali k Sakja-panditovi své zástupce s prosbou, aby se vrátil do centrálního Tibetu. On místo sebe poslal svůj spis Thubpä-gongsal (Buddhův jasný záměr) jako dědictví pro Zemi sněhu. Laickým patronům a všem ostatním světským lidem poslal list, ve kterém také stálo:
Princ Godan mne ujistil, že budou-li Tibeťané Mongolům pomáhat v záležitostech náboženství, budou nás oni na oplátku podporovat ve věcech světských. Tímto způsobem budeme moci široko daleko hlásat naše náboženství. Princ se právě učí rozumět naší víře. Zůstanu-li zde déle, pak nepochybně budu moci šířit Buddhovu víru i za hranicemi Tibetu, a tím nejlépe pomáhat své zemi. Princ mi umožnil hlásat beze strachu naše náboženství a poskytl mi vše, co potřebuji. Říká mi, že v jeho rukou je konat dobro pro Tibet, a v mých konat dobro pro něj. Vložil do mě svoji plnou důvěru. Princ si z hlouby duše přeje, to vím, pomáhat všem zemím. Neustával jsem v kázáních pro jeho potomky a jeho ministry. Teď jsem stár a nebudu již dlouho žít. Nemějte však kvůli tomu žádné obavy, neboť vše, co vím, jsem předal svému synovci Phagpovi.
Sakja-pandita předal svému synovci, jímž byl Phagpa Lodö Gjalcchän ཆོས་རྒྱལ་འཕགས་པ་ svojí obřadní ulitu a almužní misku na znamení, že na něj vkládá svojí duchovní moc. Zemřel roku 1251 v Lan-čou 涼州 ve věku sedmdesáti let. Podle některých pramenů byl otrávený z vlastní družiny někým, kdo nesouhlasil s jeho přijetím mongolského vazalství.
V roce 1265 se Phagpa Lodö Gjalcchän vrátil do Tibetu, ve kterém skutečnou správu vykonával úředník zvaný pönčhen.