Buddhismus
textyučiteléobrázkyodkazyúvod
Buddha Šákjamuni

563 ~ 483 př. nl

Buddha Šákjamuni

Narodil se v Kapilavastu, na území patřícím dnešnímu Nepálu. Dostal jméno Siddhártha Gautama a protože pocházel z klanu Šákjů, byl později nazýván Šákjamuni. Jeho otec byl králem, matka Májá Devi zemřela sedm dní po porodu. Princ Siddhártha vyrůstal v blahobytu a dostalo se mu dokonalé výchovy. V sedmnácti letech se oženil s Gopou. Princ ale nebyl svobodný, málokdy opustil královský palác. Když mu bylo 29 let, narodil se mu syn Ráhula. Ve stejnou dobu však potkal na čtyřech vyjížďkách postupně starce, nemocného, mrtvého a mnicha. První tři setkání mu dala poznat pomíjivost pozemského; poslední mu ukázalo cestu, jak se z něho osvobodit. Ocitl se na počátku poznání, neprodleně prchl od světského života a zůstal bez domova. Vydal se hledat cestu, jak překonat utrpení a najít duševní klid. Prošel cestou askeze i jógické meditace, ale ani ty ho nedovedly k cíli. Nakonec se rozhodl, že bude odpovědi na své otázky hledat sám v sobě „toto není cesta, vedoucí k probuzení a k ukončení zrození, stáří a smrti“. Přerušil půst, najedl se, vykoupal se, oholil se, ostříhal si vlasy. Aby se mu lépe sedělo, připravil si podušku z trávy a znovu usedl pod strom Bódhi, tváří k východu. Rozhodl se: „Nechť mé tělo na této podušce vyschne, mé kosti a mé svaly se rozpadnou, ale dokud nedosáhnu probuzení, nehnu se odtud, i kdyby to bylo sebedelší a sebetěžší“.

V tu chvíli poručil pokušitel Mára všem svým démonům vytáhnout do boje, a zabránit meditujícímu Gautamovi, aby se z něj stal buddha. Když démoni proti němu nic nezmohli, přivolal Mára bohyni rozkoše, která před očima budoucího Buddhy udělala striptýz, ale ani to nemělo účinek. Nakonec se Gautama špičkami prstů pravé ruky dotkl země a pojmenoval tak zemi svědkem svého vítězství nad Márou. Následující noci prohlédl nakonec rozmanitá pouta, která jsou základem věčného koloběhu znovuzrození; za svítání dospěl k probuzení a stal se buddhou. Ráno osvítilo vycházející slunce namísto askety, jakých bylo mnoho, jedinečnou bytost, Buddhu, neboli „probuzeného“. Buddha Šákjamuni se po svém probuzení odebral napřed k pěti asketům, a požádal je, aby ho vyslechli. Třikrát odmítli umínění asketové přijmout jakékoli jeho ponaučení. Když se jich po třetím odmítnutí kategoricky otázal, zda se pamatují na to, že by k nim někdy takto promluvil, ustoupili, a vyslechli jeho první kázání s hlavními zásadami nauky: vystříhat se krajností, přidržovat se střední cesty a pochopit pravdu o strasti, jejím původu, zničení a cestě vedoucí k jejímu zničení. Ve svém kázání tak Buddha sdělil Čtyři vznešené pravdy a Ušlechtilou osmidílnou stezku - postup k dosažení cíle, tj. k vysvobození.

Když takto Buddha uvedl v chod „kolo učení“, připojili se k němu asketové jako bhikšu a založili tak buddhistický řád (sangha). Tím začalo šíření Dharmy, kterému se Buddha věnoval až do svojí smrti. Po zkaženém jídle Buddha zemřel nakonec pod stromem šálovým, kde mu jeho věrný žák mnich Ánanda připravil lůžko a odešel do světa bohů, kde přebývala jeho matka královna Mája. Tam jí i dalším bohům předal nesčetné množství učení. Buddhovo tělo leželo sedm dní v rakvi a potom je položili na pohřební hranici. Nikomu se však nepodařilo hranici zapálit. Buddhův nejvýznamnější učedník Mahákášjapa byl v době jeho smrti pryč. Když přijel, teprve jemu se podařilo zapálit hranici. Po kremaci tělesných pozůstatků byl popel spolu se zbylými kousky kostí a zuby rozdělen mezi vládnoucí knížata, náčelníky a krále, kteří s nejvyšší úctou tyto relikvie uložili do schrán.

srivatsa - buddhismus

buddhismus.cz