Buddhismus
textyučiteléobrázkyodkazyúvod

meditace anattá

Primitivní člověk se ztotožňuje se svým tělem; civilizovaný člověk vidí, jak duševní funkce překonávají tělesné a do jaké míry je ovládají, a začne považovat za své pravé své city, svou schopnost vnímat, jiné duševní funkce nebo myšlení, někdy nazývané kolektivním označením "vědomí". To se jevilo všem jako uspokojující, dokud nepřišli někteří mystici a filozofové s domněnkou nebo přesvědčením, že opravdové není totožné ani s tělem ani s duší člověka, nýbrž prostupuje celý vesmír čili je transcendentní, tj. je mimo dosah našeho myšlení, ale je možno si je uvědomit v transu nebo po smrti, kdy se člověk může spojit s tímto transcendentním , duší či duchem, svým pravým .

V Buddhově době byla známa všechna tato pojetí; všechna je prostudoval, ověřil a pak zavrhl a všechny spekulace o překonal tím, že dosáhl dokonalého probuzení. Protože Buddha Šákjamuni zjistil, že všechny spekulace jenom dodávají nové palivo toužení, jež vede k novým zrodům, a že víra v božské nevede k dokonalému osvobození od veškeré strasti, jeho Dharma položila důraz na rozjímání o ne-já, to jest o anattě. Žák, který se věnuje nacvičování vhledu do nejvyšší pravdy o ne-já, rozjímá napřed o skutečnosti, že jeho tělo a mysl jsou nestálé a jsou zdrojem strasti, neuspokojují a nezaslouží si, abychom na nich lpěli, a potom se cvičí ve vhledu do anatty:

oko ani všechny viditelné a hmotné předměty nejsou ucho ani všechny zvuky nejsou nos ani všechny pachy nejsou jazyk ani všechny chutě nejsou citlivé tělo ani všechny doteky nejsou mysl ani předměty myšlení nejsou

Když se takto zamyslil nad šesti vnějšími základy či zdroji vědomí jako o něčem, co není , ale co neustále vzniká a zaniká, pochopí podmíněný vznik vědomí a vidí své tělo a "duši" či "ducha" jako neosobní procesy, které si nezaslouží, aby na nich člověk lpěl a toužil po nich. Vidí, jak poznávání zrakových objektů vzniká v závislosti na smyslových orgánech a vnějších podnětech. Potom rozjímá o původu poznávání zvuků, chutí, pachů, tělesných vjemů a pak vědomí mysli, svého vnitřního smyslu. Tak vidí své vlastní jako dynamický proces vznikání a ustávání řady dojmů, pocitů, vjemů, emocí, volních aktů a postřehů se všemi ostatními duševními formacemi a mentálními faktory, kterým souhrnně říkáme "vědomí" nebo "myšlení" a jež průměrný člověk nazývá svou duší. Provede-li toto rozjímání se soustředěnou myslí, může dosáhnout žádoucího výsledku, totiž že oslabí svůj klam o uvnitř i venku, takže klamná představa "vyššího" nebo "univerzálního já" se postupně rozplyne, a žák si uvědomí všechny jevy jako neosobní procesy, nikoli samostatné podstaty, nýbrž kauzálně vznikající jevy, jako anattu, ne-já. Když si uvědomíme anattu, znamená to osvobození od všeho klamu a veškerého toužení, a to je blaho nirvány.

srivatsa

meditace | buddhismus.cz |