Buddhismus
textyučiteléobrázkyodkazyúvod
Odorik z Pordenone

1286 - 1331

Odorik z Pordenone

Františkánský bratr Odorik z Pordenone vykonal v letech 1316 - 1330 cestu jako papežův vyslanec na dvůr Velkého chána do tehdy mongolského Pekingu. Vracel se po Hedvábné cestě pravděpodobně oblastmi kolem severního ohybu Žluté řeky přes provincie Šen-si a Kan-su a odtud kolem jezera Kukunor v Čching-chaji do dnešního Sin-ťiangu, jižní trasou kolem pouště Taklamakan do Kašgaru a dále přes Pamír, Persii a odtud buď k Černému moři nebo do některého středomořského přístavu. Po cestě nazpátek kolem roku 1326 navštívil zřejmě Tibet. Odorik věnuje Tibetu celou kapitolu a zmiňuje se i o jeho hlavním a královském městě:

Přišel jsem do velikého království jménem Tybet, které hraničí s vlastní Indií. Celé toto království Tybet patří pod svrchovanost Velkého Chána a jest v něm větší množství chleba a vína než kdekoliv na světě. Lid oné země žije ve stanech udělaných z černé plsti. Ale hlavní a královské město jest celé postaveno ze zdí černých a bílých a všechny jeho ulice jsou dlážděné. V tomto městě se nikdo neodváží prolíti krev člověka ani zvířete.

Odoricus de rebus incognitis, česky Popis východních krajů světa, Praha 1962

Je tímto městem však skutečně Lhasa, jak se často soudí? Na rozdíl od jiných měst, které projížděl, jí nejmenuje. Je dokonce možné, že zapsal jenom něčí vyprávění. Ve svém rukopisu Odorikova cestopisu totiž uvádí: svědčím a svědectví vydávám, že všechno, co zde výše psáno, buď na vlastní oči jsem viděl, nebo od lidí víry hodných slyšel; věrohodnost toho, co jsem sám neviděl, dotvrzena jest tím, že v oněch krajích obecně se to vypravuje.

Většina vědců se dnes shoduje, že Odorikův Tibet ležel pravděpodobně severněji od území, které tímto jménem dnes označujeme. V mongolské době území Tibetu zahrnovalo i části dnešních čínských provincií Čching-chaj, Kan-su a S’-čchuan a Odorik zřejmě převzal oficiální topografickou terminologii tehdejšího Mongolska. To by nás nemělo překvapit, uvědomíme-li si, že hranice Tibetu se nejednou výrazně posunuly.

Oblast provincií Čching-chaj a Kan-su se v čínských psaných pramenech přibližně od 9. století nazývala střídavě Si-fan nebo Tchu-po podle čínského jména místních tibetských kmenů (Tchu-po byl středověký čínský ekvivalent tibetského Bö (Tibet) pocházející turkického Töbäd). Jako Tibet se označovala oblast kolem jezera Kukunor. Za dynastie Jüan a následující dynastie Ming se území Tibetu oficiálně označovalo jako Wu-s' Cang Na-li su-ku-lu-sun tedy názvem převzatým z tibetštiny. Wu-s' Cang (tib. Ü Cang) označovalo vlastní Tibet. Oblast Na-li su-ku-lu-sun (tib. Ngari korsum) zahrnovala přibližně dnešní Ngari v západním Tibetu.

Odorikova etnická příslušnost je předmětem spekulací. Někteří rakouští autoři ho považují za Rakušana, slovinští autoři za Slovince. Odorikův cestopis byl psán latinsky, ale brzo vznikly i překlady do francouzštiny, němčiny a italštiny. Ve své době byl přinejmenším stejně oblíbený, jako dílo sepsané cestovatelem Marko Polo. Podle některých badatelů však Odorik nebyl ani hluboce vázán na své kněžské povolání, ani nic jiného, jak se zdá, kromě cestování a zažívání podivných příhod, jež ho v životě potkávaly.

V září 2018 Prahu navštívila delegace civilních a církevních představitelů města Pordenone, která přivezla relikvii blahoslaveného Odorika k uložení ve fantiškánském klášteře Panny Marie Sněžné.

srivatsa - buddhismus

buddhismus.cz