Tibet, Tibet - historie ztracené země

Patrick French

Tibet leží skoro doslova na konci světa. Drsná, nepřístupná a nedotčená země mimo čas a mapu, kde lze zhmotnit myšlenku a prožít sen. Vysokohorská plošina o rozloze západní Evropy, nejhornatější země světa a jedna z nejřidčeji osídlených, země otužilých lidí a nekonečných dálek, kde prostor a vzdálenost získávají jiný rozměr, země modrých ovcí, krvavě rudých bažantů a štěkajících jelenů, obklopená zasněženými vrcholky hor a nepřístupnými vysokohorskými planinami, jež přecházejí v modravá pole máku, běloskvoucího jasmínu a broskvoňové háje, jalovcem porostlé svahy a bublající tyrkysová jezírka. Země tak poklidná, že si ji probuzení vybrali, aby se do ní po smrti vraceli a znovu se zrodili v lidských tělech, aby pomáhali spasit všechny bytosti. Země podivných jmen, která člověku nejdou do hlavy - Čhomolungma, Pomdacchang, Dordže. Země starodávných klášterů s čadícími máslovými lampami a hrozivými božstvy, země pokorných mnišek, orákul s pěnou u úst v transu, v němž zjevují věci budoucí, převtělenců s oholenými hlavami v červenohnědých hábitech pohroužených do meditace. Země, jíž se rozléhá ponurý křik fléten z lidských stehenních kostí a táhlé hrdelní tóny zpěvu spolu s tajícím sněhem kloužou do údolí. Země kočovníků a pastevců s amulety na holém těle a dětmi zabalenými v ovčích kůžích, kteří tak jako jejich předkové ženou stáda jaků a dzo horskými průsmyky na šťavnaté pastviny. To byl pro mě Tibet, než jsem ho spatřil na vlastní oči: země snů, země zaslíbená.