Tibet - objevitelské výpravy

Sven Hedin

Dříve než jsme přišli do krajiny, zvané Je, udělal jsem s několika průvodci okliku do blízkého údolí, abych navštívil klášter Tarting. Přívětivý lama prováděl nás po chrámových síních. Vypravoval nám, že opat kláštera zemřel včerejšího dne ve věku osmdesáti let. Prosil jsem, aby mi byla ukázána opatova cela. "Ne, to není možné. Právě nyní se tam čtou modlitby za zemřelé". Konečně se dal přemluviti a dovedl nás do opatova domu. Zaklepali jsme na vrata. Otevřel nám starý muž. V malém dvoře seděli dva muži a jedna žena a tiskli razítkem červenou barvou modlitby na tenké proužky dřeva. Měla jimi býti zapálena hranice zemřelého opata.

Aniž jsme čekali na zvláštní dovolení, vstoupili jsme do jeho cely, která neměla větší rozlohu než tři čtvereční metry. U nízkého stolu seděli na bobku čtyři staří mniši a mručeli modlitby za zemřelé. Tyto modlitby jsou nepřetržitě odříkávány po třikrát dvacet čtyři hodiny. Mrtvý stařec seděl na své posteli, nakloněn poněkud dopředu, zády obrácen k oknu. Byl oblečen do pestrého roucha, obuv na nohou, tenkou průhlednou roušku z bílého hedvábí přes obličej a jakousi korunu z červeného a modrého sukna na hlavě. Před ním na posteli stál podstavec se soškami bohů a dvěma hořícími tukovými lampami. Mnichové, konající věrně stráž u mrtvoly, byli zděšeni, když jsem vstoupil a usedl na zem. Ještě dosud žádného Evropana nespatřili! A nyní jsem přišel a znepokojoval duši, která právě byla osvobozena ze své pozemské schránky. To muselo opatovi škodit. Nejprve se modlili nerušeně dále. Když pak udělali přestávku, dozvěděli jsme se, že nebožtík byl jako pětiletý hoch odevzdán rodiči klášteru v Tartingu. Stoupaje od stupně k stupni, dosáhnul konečně v klášteře nejvyšší hodnosti. Nyní měl býti, sedě oblečen v bílé roucho, spálen na hranici. Pak bude jeho popel odnesen na posvátnou horu Kailás, kde bude zazděn do jednoho čhörtenu.