Buddhismus
textyučiteléobrázkyodkazyúvod

Sakja-pandita

Sakja-pandita, vlastním jménem Künga Gjalcchän Palzangpo 1182 - 1251 pocházel z bohatého a vlivného rodu Khön, který měl sídlo v Sakje. Tento rod se v dějinách své země proslavil založením sekty nazývané podle rodového místa sektou Sakjapa. Sakja-pandita byl v pořadí čtvrtým nejvyšším představitelem této sekty. Nejdříve ho vzdělával jeho strýc Dagpa Gjalcchän, stojící tehdy v čele jak kláštera Sakja, tak stejnojmenné sekty, poté v jeho vzdělávání pokračoval kašmírský pandita Šákjašríbhadra. Od roku 1220 řídil a spravoval sektu a klášter, ve kterém nejen vychoval bezpočet žáků, ale především se věnoval vlastní literární činnosti. Do tohoto období spadá také vznik jeho sbírky 457 aforistických průpovídek a naučení zvaný Pokladnice moudrých rčení, která byla inspirovaná indickými vzory.

Sakja-pandita byl rovněž vlivným politickým činitelem své doby, který se významně podílel na vytváření vazalského vztahu Tibetu k Mongolům, když r. 1245 uzavřel s tehdejším vládcem Mongolska Godanem dohodu, jíž opati ze Sakje uznali svrchovanost mongolských chánů nad Tibetem výměnou za funkci správců země a zástupců mongolské moci po celou dobu vlády mongolské dynastie Jüan.

Podle některých pramenů byl r. 1251 otrávený z vlastní družiny někým, kdo nesouhlasil s jeho přijetím mongolského vazalství.

srivatsa - buddhismus

buddhismus.cz