Buddhismus
textyučiteléobrázkyodkazyúvod

školy tibetského buddhismu

V tibetském buddhismu se rozlišují čtyři hlavní školy:

Ňingmapa

Ňingmapa sahá svými kořeny k Padmasambhovi a Vimalamitrovi v 8. století a prošla ohněm bönistického pronásledování. Někdy se nazývá školou červených čepic kvůli červené barvě obřadní pokrývky hlavy. Její učení představuje směsici nauk všech tří hlavních proudů indického buddhismu, rozlišují se v něm tři linie podání:

  1. historická, stavějící na průběžném předávání duchovních nauk z generace na generaci
  2. přímá nebo také "termová" využívající termy, které byly teprve po staletích objevovány, aby mohly být nově interpretovány
  3. vizionářská, zdůrazňující duchovní komunikaci s učiteli předchozích generací prostřednictvím zjevení

Hlavním učením Ňingmapy je nauka dzogčhen. Do Tibetu toto učení uvedli Padmasambhava a Vimalamitra a v pozdějších dobách je dále rozpracovali mistři Longčhenpa a Džigme Lingpa. Škola Ňingmapa měla rovněž významný podíl na vzniku hnutí rime v tibetském buddhismu, které se rozvinulo ve východním Tibetu. K hlavním střediskům Ňingmapy se počítají kláštery Samjä z 8. století, Dordžedag ze 16. století, Kathog z 12. století nebo Tharpaling ze 14. století v Bhútánu.

Kadampa

Kadampa byla vytvořená na základě Atíšovy reformy jeho žákem, což byl Domtön Gjalwä Džungnä, zakladatel kláštera Radeng severně od Lhasy. Po předchozím úpadku buddhismu v Tibetu v 9. a 10. století spatřovala škola své hlavní poslání ve správném výkladu Dharmy. Učení a tradice Kadampy se sice jako samostatná škola neuchovaly, ale byly vstřebány do Congkhapovy školy Gelugpa, považující se za její dědičku. K čelným mistrům Kadampy se počítají Langri Thangpa a Ješe Dordže, autoři autoritativních děl o meditační praxi lodžong, představující speciální metodu dosahování bódhičitty.

Kagjüpa

Kagjüpa sahá až do 9. století, doby plného rozkvětu tantrického buddhismu v Indii. Prvním učitelem této linie byl Tilopa, slavný jógin a mahásiddha (plně realizovaný mistr). Tilopa obdržel odkaz od indických mistrů – Nágardžuny, Ngagpopy, Lawapy a dákině Kalpa Zangmo, a odevzdal vzácné nauky svému žákovi Náropovi, který předtím byl rektorem univerzity Nálanda v Indii. První Tibeťan, který dostal tyto nauky, byl Marpa. Gampopa byl prvním mnichem ve škole Kagjü a sloučil učení Kadampy a Kagjüpy "tak jako se slévají dva proudy", čímž inicioval vznik řady dalších podškol Kagjüpy, jako byly:

Z těch se vyvinulo osm dalších škol: Pro všechny odnože Kagjüpy je příznačný důraz kladený na přímé předávání z učitele na žáka. Hlavním učením školy Kagjü je mahámudra. Ve škole Karma Kagjü se poprvé v tibetském buddhismu vytvořila tradice vybírání nejvyšších představených řádu formou převtělování. Hlavním sídlem karmapů, tj. nejvyšších duchovních představitelů školy Karma Kagjü, byl až donedávna jejich mateřský klášter Cchurpu v Tölungském údolí západně od Lhasy.

Sakjapa

Sakjapa odvozující svůj název od kláštera Sakja se věnuje především tradování vadžrajánového učení, známého pod názvem lamdä a systematizaci tantrických nauk.

Gelugpa

Gelugpa vznikla ve 14. století, a převzala od Karma Kagjü důležitou instituci regulování následnictví v čele řádu na principu reinkarnace. Tak se pokračovateli Congkhapova díla stali dalajlama a pančenlama. Původně měli v sektě postavení pouze nejvyšších představených klášterů Tašilhunpo, respektive Dapung. Teprve s nástupem pátého dalajlamy, jenž se s pomocí mongolského vůdce Gušri chana a následně i mandžuského dvora v Pekingu chopil rovněž světské moci v Tibetu, získali dalajlamové, považovaní za emanaci bódhisattvy Avalókitešvary větší moc světskou, zatímco pančenlamům, pokládaným za emanaci buddhy Amitábhy, zůstala symbolická větší moc duchovní. Gelugpa přikládá prvořadý význam důkladnému studiu madhjamakové filozofie, striktnímu dodržování mnišských pravidel a meditační praxi zaměřené k dosahování bódhičitty a k nahlížení všech jevů jako prázdnoty.

srivatsa - buddhismus

buddhismus.cz