Buddhismus
textyučiteléobrázkyodkazyúvod

smrt

Je naprosto jisté, že zemřeme, a je nejisté, kdy a jak zemřeme. Jedinou naší jistotou je tedy nejistota hodiny naší smrti a tu užíváme jako výmluvu, abychom mohli odložit přímé pohlédnutí smrti do tváře. Jsme jako děti, které si při hře na schovávanou zakrývají oči a myslí si, že je nikdo nevidí. Dokonce i Buddha Šákjamuni zemřel. Jeho smrt byla poučením, aby otřásl naivními, netečnými a samolibými a aby nám otevřel oči k pravdě, že všechno je nestálé a smrt je nedílnou součástí života. Když se Buddha blížil smrti, řekl: Ze všech stop, je ta slonova největší. Ze všech bdělých meditací, je ta o smrti nejvyšší.

Nejdůležitější věcí v okamžiku smrti je stav naší mysli. Zemře-li někdo kladném rozpoložení, navzdory tomu, že jeho karma je záporná, může vylepšit své příští zrození. Poslední myšlenka či emoce, kterou máme před smrtí, má výjimečně mocný účinek na naši bezprostřední budoucnost. Kdesi hluboko v sobě víme, že se přímému setkání se smrtí nemůžeme vyhýbat navždy. Víme to, co vyjádřil Milaräpa: "Ta věc zvaná mrtvola, ze které máme takovou hrůzu, žije v této chvíli zde s námi."

Jednou potkal Buddha Šákjamuni čtyři statné muže, kteří se pokoušeli pohnout obrovským balvanem. Jediným pohybem chodidla Buddha lehce vymrštil tento mohutný kus skály do vzduchu, kde se kámen rozpadl na kusy. Muži byli ohromeni a ptali se Buddhy, jak získal takovou zázračnou sílu, a on odvětil, že nashromážděním zásluh. Zeptali se ho, zda může být někdo ještě silnější než on. Buddha řekl "Ano, smrt. Kvůli smrti budu muset opustit i toto tělo obdařené tolika znaky dokonalosti".

V souvislosti se smrtí existuje v tibetštině slovo delog. Používá se k označení člověka, který je schopen vědomě překročit práh smrti. Po dobu několika dní setrvává ve stavu bez jakékoli vnější známky života, aby se o své zážitky mohl podělit s ostatními.

srivatsa

bardo | buddhismus.cz