Tibet - tajemství červené krabičky

Petr Sís

Potála byla celá obklopená mořem vojenských stanů. Neměl ponětí, jak se dostat dovnitř. Pak si tu a tam povšiml střihnutí, v keři, v trávě, v listu, ve stanu. Díky těmto nastřiženým lístkům a tkanině našel cestu táborem k bráně, pak nahoru po schodech k další bráně, chodbou až do místnosti. Ale Potála je kouzelný palác s tisícem pokojů - je tu pokoj pro každé hnutí mysli, pro každou touhu v lidském srdci. Je tu komnata pokrytá hvězdami věštícími budoucnost a místnost s rakvemi dvoumetrových zlatých lidí z dávných věků. V některých pokojích jsou vidět podzemní řeky a hory dotýkající se modrých nebes. Potála ztělesňovala moudrost a rozum; vévodila údolí, zemi, dějinám Tibetu.

Táta procházel magickými komnatami, jednu po druhé, až skončil v místnosti se třinácti stúpami, hrobce třinácti dalajlamů, a uvědomil si, že tu není místo pro čtrnáctou stúpu. Co to mělo znamenat? Táta spěchal do Potály říct mladému dalajlamovi o tom, čemu se teď domníval rozumět - o silnici vedoucí do Tibetu, o vnějším světě, který se sem nahrne a vtrhne do této nekonečné země na vršku světa. Chtěl se zmínit o magii, na kterou narazil: o chlapci s rolničkami, o yettiech a o jezeru, které se ocitne v ohrožení. Ale jak se hnal palácem (a to vím jen z jeho narážek), uvědomil si, že pod všemi barvami a nádherou komnat se v drobných detailech, rozličných aspektech, úhlech a perspektivách jakýmsi záhadným způsobem odráží stav jeho mysli.

Na těchto zdech bylo zaznamenáno úplně všechno, minulost i přítomnost. Myslím, že v tom krátkém okamžiku se otec stal takovým člověkem, kterým pak byl, a když to teď vidím, chápu už, proč nikdy nemohl jasně napsat ani vyprávět, čím si v Tibetu sám prošel.