Buddhismus
textyučiteléobrázkyodkazyúvod

palác Potála

Palác Potála se majestátně vypíná na Červeném pahorku v tibetském hlavním městě Lhasa. Svůj název palác Potála odvozuje od mýtické hory Potály, sídla Avalókitéšvary, při ústí řeky Sindhu. Je dílem pátého dalajlamy a jeho nástupců. K této době se také vztahuje výstavba nových hlavních částí paláce a dostavění starších budov. Ještě než byl palác dostavěn, dalajlama zemřel a jeho nejbližší spolupracovník Sanggjä Gjamccho skrýval tuto skutečnost před lidmi celých šestnáct let, nejspíš proto, aby Tibeťané nezanechali práci na stavbě. Potála má dvě části:

Palác Potála představuje ve skutečnosti celou městskou čtvrť, rozkládající se na jižním svahu skalistého kopce. Na pět metrů širokých základech je jedenáct kamenných poschodí, a každé mělo své pevné určení jako sídlo státního úředníka nebo náboženského hodnostáře s prostory pro soukromí, studium i práci samotného dalajlamy v nejvyšším patře. Vchodem Poklony bohů po osm metrů širokém schodišti přinášeli na nosítkách dalajlamy, Vchodem štěstí přicházeli věřící. Přední strana je dole obehnaná zdí, doplněná na několika místech různými budovami. Vlastní palác stojí na samém vrcholu kopce. Základy k němu byly položené tak, aby to co nejvíce odpovídalo charakteru terénu, ve kterém se stavba nachází, bez odstranění stávajících skalních výčnělků a pouhým vyplněním mezer mezi nimi. Palác Potála je postavený z hlíny, kamene a dřeva těmi nejjednoduššími prostředky.

Lhasa palác Potála

Hluboko v nitru rozsáhlého komplexu se nachází i pozůstatky původního paláce krále Songcän Gampa s jeho meditační jeskyní. Sídlila zde vláda, parlament, správní úřady i škola pro zaměstnance, jednotlivé pokoje i hrobky. Ve skladech dříve byly i zlaté insignie tibetských králů, dávné zbraně nebo rukopisy napsané na svinutých palmových listech iluminované zlatem. Do sklepů se ukládaly zásoby pro celou zemi. Od konce 18. století trávil dalajlama v paláci Potála pouze zimy a na jaře se přemístil do letního sídla Norbulingky.

Existuje veselá historka, která líčí jakým dojmem působí Potála na obyčejného člověka: Jednou přišel jeden sedlák, který pocházel z údolí velmi vzdáleného od Lhasy, do svatého města a hnal své osly těžce naložené jačím máslem na trh, aby je tam prodal. Jak se blížil k městu a spatřil potálský palác, zůstal stát jako kdyby mu narostly kořeny a zíral na obrovskou čarovnou budovu, která se před ním vztyčila jako věž. Stál s otevřenými ústy a pomyslil si, že to snad musí být palác vystavěný pro bohy. Dlouho na něj zíral s obdivem. Až ho vlastní důvod proč přišel do Lhasy zase přivedl k vědomí, ke svojí zlosti zjistil že se jeho osli rozutíkali, kde se jen dalo. Rychle cválal za nimi a snažil se je sehnat do stáda. Ale běda: místo desíti, s nimiž vyrazil, jich napočítal pouze devět. Neklidně se rozhlížel a hledal, kde by ztraceného osla našel. Zbytečně. Po chvíli se sedlák uklidnil a konečně zjistil, že zapomněl připočítat toho, na němž jede.

„Potála vyjadřuje skutečnou podstatu tibetského lidu. Má jakousi nezkrotnou důstojnost, která dokonale souzní s okolní drsnou krajinou."
~ cestovní průvodce

Nejstarší známé vyobrazení Potály pochází od Johannesa Gruebera, který Lhasu navštívil v roce 1661. V padesátých letech navštívil palác Potála i český režisér Vladimír Sís a kameraman Josef Vaniš. V současné době již pod palácem čínští dělníci dokončili železniční most, který je součástí dlouhé železnice vedoucí do Lhasy ze západočínské provincie Čching-chaj. Po trati spojující Tibet s okolním světem od roku 2007 proudí tuny zboží a tisíce lidí.

Číňané, kteří v devadesátých letech dokončili nutnou, ale vysoce kontroverzní rekonstrukci Potály, tvrdí, že se na většině oprav podíleli místní tibetští architekti. Omezení počtu lamp na jačí máslo a zavedení elektrické instalace ve snaze udělat budovu turisticky atraktivnější však znepokojuje celou řadu historiků.

srivatsa

buddhismus.cz