Buddhismus
textyučiteléobrázkyodkazyúvod

Cesta do Lhasy

Evariste-Régis Huc

V samotném obvodu Lhasy je více než třicet velikých buddhistických klášterů. Nejslavnějšími kláštery s největším počtem osazenstva jsou Gändan, Däpung a Sera. V každém z nich žije přibližně patnáct tisíc lamů.

Gändan je jméno hory čtyři míle na východ od Lhasy. Na vrcholu hory se zvedá klášter Gändan. Podle zpráv z lamaistických knih byl klášter založen roku 1409 naší éry slavným Congkhapou, reformátorem buddhismu a zakladatelem sekty Žlutých čepic. Congkhapa se tam usídlil a také tam zanechal svou tělesnou schránku, když se jeho duše spojila s univerzální Prabytostí. Tibeťané tvrdí, že je tam dosud vidět jeho zachovalé, neporušené a svěží tělo, vznáší se prý neustále ve vzduchu, aniž by bylo čímkoliv podepřeno, a občas promlouvá k věřícím. Nemůžeme k této buddhistické pověře říci nic bližšího, protože pro příliš krátký pobyt ve Lhase nám nebylo možno klášter Gändan navštívit.

Klášter Däpung je na západ do Lhasy, stojí na svahu vysoké hory. Uprostřed kláštera se vypíná jakýsi stánek bohatě zdobený zlatem a malbou. Je vyhrazen pro dalajlámu, který sem vždy jednou do roka zavítá, aby duchovním vykládal posvátné knihy. Mongolští lamové, kteří přicházejí do Tibetu zdokonalit se ve znalostech modliteb, aby mohli vystoupit na vyšší příčku lamaistické hierarchie, usazují se obvykle v Däpungu. Proto je tento klášter nazýván klášterem Mongolů.

Sera je na sever od Lhasy sotva půl míle cesty. Buddhistické chrámy a domky lamů jsou postaveny na svahu hory, osázeném cesmínami a cypřiši. Prochází jím cesta, po níž přicházejí poutníci z Mongolska. Všechny tyto stavby jsou seskupeny vysoko nad sebou jako v amfiteátru a zřetelně se odrážejí od zeleného pozadí hory. Už zdaleka je na ně pěkný a vábný pohled. Na mnoha místech v nerovnostech hory, hodně vysoko nad klášterním městem je několik cel lamů poustevníků. Lze se tam dostat jen s velkými obtížemi. Klášter Sera vyniká třemi několikapatrovými chrámy, jejichž všechny síně jsou vyzdobeny zlatem.

V oltáři jednoho z těchto chrámů je s nesmírnou úctou přechováváno pověstné dordže čili posvěcující nástroj, který, jak věří buddhisté, přiletěl vzduchem z Indie a spadl v tomto klášteře. Je to bronzový nástroj, tvarem poněkud válcovitý, oba konce jsou silnější, jsou vejčitého tvaru a jsou ozdobeny symbolickými figurami. Všichni lamové musí mít vlastní malé dordže, přesně zhotovené podle modelu, který zázračně přišel z Indie. Nástroj je pro lamy nepostradatelný, a to jak při přednášení modliteb, tak i při různých jiných náboženských obřadech. Jednou ho musí vzít do rukou, jednou si ho musí položit na kolena, pak ho musí znovu uchopit a točit jím podle pravidel přesně určených obřadními knihami. Dordže ze Sery je předmětem hluboké úcty. Poutníci nikdy neopomenou padnout na zem před oltářem, v němž je uloženo. Při novoročních svátcích se přináší v procesí s velikou slávou do Lhasy, aby je mohli obyvatelé města veřejně uctívat.

srivatsa - buddhismus

ukázka z knihy Cesta do Lhasy, kterou se svým druhem p. Josephem Gabetem v letech 1844 až 1846 vykonal a podle vzpomínek vypsal p. Evariste-Régis Huc někdejší misionář v říši Čínské nakladatelství Mír, n. p., 1971   | buddhismus.cz