Tibetská kniha mrtvých

Tibetská kniha mrtvých je důležitým dílem tibetského buddhismu. Její autorství se připisuje Padmasambhovi, který ji ukryl v 8. století jako termu. Objevena byla opět ve 14. století Karmalingpou na hoře Gampodar.

V tibetském originále titulu knihy slovo smrt není - správný překlad původního názvu Bardo Thödol by měl být "Osvobození skrze naslouchání v bardu". Jméno jí dal překladatel Evans-Wentz 1878 ~ 1957, díky kterému v roce 1927 poprvé vyšla na západě. Díky Josefu Kolmašovi máme jako jeden z mála národů přeloženou Tibetskou knihu mrtvých přímo z tibetského originálu (slovenské vydání vzniklo překladem z české verze). Celkem u nás vyšla pětkrát.

Rozpouštění pěti elementů podle Tibetské knihy mrtvých

V bardu umírání se rozpouští pět elementů, z nichž je složeno naše fyzické tělo, jeden do druhého. Prvním prvkem (elementem) je zem, která je žluté barvy a rozpouští se do vodního elementu. V tomto okamžiku vidí umírající člověk žlutou barvu a cítí slabost a není schopen být vzpřímen, jakoby veškeré jeho okolí mizelo. Pak se prvek vody rozpouští do elementu ohně. Umírající vidí vnitřním zrakem vše bíle a navenek cítí, jakoby jeho okolí plavalo ve vodě. V tom okamžiku cítí sucho na obličeji a v hrdle a pociťuje velkou žízeň. Třetím prvkem je oheň, jenž se rozpouští do elementu vzduchu. Vnitřním zrakem umírající vidí červenou barvu, zatímco navenek vnímá své okolí jako nesnesitelné teplo. Může mít pocity, jako by byl ve výhni, protože tělesné teplo se rozpouští. Čtvrtým prvkem je vzduch, který se rozpouští do elementu prostoru nebo éteru. Umírající vnitřním zrakem vidí zelenou barvu a navenek prožívá své okolí, jakoby vše bylo rozmetáváno silnými větry a hlasitým hřměním. V pátém stupni se éter rozpustí do vědomí, všechno se zakryje temnotou a v tom okamžiku ztrácí vědomí jako v mdlobě.