Buddhismus
textyučiteléobrázkyodkazyúvod

Tibetský buddhismus

Na rozvoji buddhismu se v 8. století významně podíleli indičtí věrozvěsti Śántarakšita, Kamalaśíla, Padmasambhava, Vimalamitra, Vairóčana a jejich žáci. Ti všichni uskutečnili sloučení všech tří hlavních proudů v indickém buddhismu - rané hínajány, pozdější mahájány a nejpozdější vadžrajány v jednu tradici, čímž položili vlastní základy tibetského buddhismu. Toto první či rané období hlásání buddhismu v Tibetu skončilo uprostřed 9. století. Začátky nové víry v Tibetu nebyly však nijak lehké. U místní šlechty i prostého lidu si stále udržovala nemalý vliv stará víra bön. Král Langdarma, exponent bönistů, nechal bořit buddhistické chrámy a kláštery, ničit jejich sochy, pálit knihy a mnichy nutil vykonávat práci řezníků. Zanedlouho špatně skončil, šíření Dharmy to ale značně zbrzdilo. Jeho pádem se rozpadlo zároveň i jednotné tibetské království, a těžiště světské a duchovní moci se z centrálního Tibetu přesunulo na západ, do odlehlého Ladaku.

Politické vakuum v centrálním Tibetu trvající bezmála 400 let, asi do poloviny 13. století, umožnilo mezitím vznik mnoha náboženských sekt v zemi. Významnou úlohu v tomto procesu sehrálo také tehdejší potlačení buddhismu v Indii v důsledku muslimského vpádu a následné oslabení kontaktů tibetských buddhistů s indickými. Toto období, nazývané obdobím druhého či pozdějšího hlásání buddhistické víry, započalo současně v západním i centrálním Tibetu a je spojeno s misijní a překladatelskou činností bengálského reformátora Atíši a jeho tibetského současníka Rinčhen Zangpa. V rozmezí 11. a 12. století se také zformovaly hlavní školy tibetského buddhismu, a jejich kláštery se staly středisky veškerého náboženského, ale také kulturního, hospodářského a politického života dané oblasti. V tomto období žilo a působilo mnoho velkých duchovních mistrů, překladatelů a básníků, kteří Tibet proslavili daleko za jeho hranicemi a dosud představují jeden z nejmocnějších inspiračních zdrojů tibetského buddhismu. Zakladatelé jednotlivých škol vtiskovali také tibetskému buddhismu svou vlastní podobu.

Buddhismem jsou poznamenány téměř všechny oblasti činnosti Tibeťanů. Výrazné jsou jeho stopy v malířství, např. thangky nebo mandaly, sochařství, např. čhörteny, rozměrné skulptury i miniaturní sošky a plastiky, mezi něž lze zařadit také nejrůznější drobné rituální předměty používané při tantrických obřadech, jako jsou dordže, dilbu, phurbu, relikviář gau a mnohé další. Dále v architektuře tibetských klášterů a chrámů, ve folklóru, písemnictví, hudbě, medicíně atd. Myšlenkové a naukové bohatství tibetského buddhismu, jeho tradice a organizační formy, jakož i praktické činnosti se postupem doby začaly ze své kolébky Tibetu šířit do všech světových stran a výrazným způsobem zasáhly do utváření duchovního a materiálního života řady zemí himálajského pásu a Vnitřní Asije.

srivatsa - buddhismus

buddhismus.cz