Buddhismus
textyučiteléobrázkyodkazyúvod
Nyal Čhangčhub Dordže

1875 ~ 1962

Nyal Čhangčhub Dordže

Čhangčhub Dordže byl známý jako „lama s bílou kozou“. Žil jako žebrák, obcházel se svojí kozou od vesnice k vesnici, od domu k domu a chytal a odvracel démony a zlé duchy. Byl vysoký a hezký, hovořil hromovým hlasem a byl poněkud zvláštního vzhledu. Místo toho aby nosil kaštanově zbarvené mnišské roucho, oblékal se do dlouhého bílého roucha a kusu látky s červenými okraji. Místo aby si stříhal vlasy, nosil dlouhý cop a dlouhý meč u svého pasu. Na opasku měl přivázaný prak a pytel z ovčí kůže naplněný malými kameny, jako kdyby byl stále připraven k boji. V levé ruce nosíval buben, do nějž nepřetržitě tloukl. „Dong, dong, dong….“ Zvuk bubnu ho všude následoval. V pravé ruce držel modlitební mlýnek na vrcholku mořské mušle. Když již tato mušle byla odřená až na malé kousky, udělal z ní náušnice a nosil je. Lidé se na něj dívali se zájmem. Tento mnich vypadal jako Rinpočhe, a nebo spíše jako lhapa, šaman specializující se na léčbu nemocí a vyhánění duchů. Nicméně, kdykoliv se modlil, lidé si nemohli pomoci a seskupili se okolo něj a poslouchali, až měli oči plné slz. Nemohli se k němu ale příliš přiblížit neboť ostré rohy jeho bílé kozy byly stále připraveny. Jestliže se nějaký pes příliš přiblížil, koza byla bez rozpaků připravena k boji.

Narodil se v roce 1875, vodního prasete podle tibetského kalendáře, v chudé rodině v tibetské oblasti „Nyala“ v dnešní provinci Sičhuan, oblast Xinlong. Čhangčhub Dordžeho původní jméno bylo Aga a jeho matka byla žebračka. Nyala je známé jako místo odkud povstalo mnoho rinpočheů. Agův velký učitel byl Nyala Pema Duddul a jeho vlastní učitel Rangrik Dordže mu dal jméno Čhangčhub Dordže. Když byl Čhangčhub Dordže mladý, nikdy nežil v klášteře neboť stále žil se svojí matkou, o kterou pečoval. Jeden den pečoval o ovce nějaké rodiny, a pak další den vykonával jiné práce pro jinou rodinu a přitom hlasitě recitoval Padmasambhavovu mantru a Om Mani Padme Hum. Později říkal svým studentům, že neměl možnost studovat, když byl mladý, nemohl číst některé sútry a nenaučil se psát. Když vyrostl, místní lidé ho přezdívali „Lhapa Ňyonpa“. Čhangčhub Dordže prý vypadal jako známý čínský bláznivý buddhistický mnich Džigong.
V mládí Čhangčhub Dordže hodně putoval celým Tibetem, Čínou i Indií. Když se konečně vrátil domů Nyala Ješhe Dordže ho pokáral. „Cestoval si tolik že jsi obnosil sto párů bot, bylo by lepší kdybys obnosil jeden polštář seděním na něm při modlitbách. Jestliže nebudeš mít trpělivost s meditací, ztrácíš čas.“ Čhangčhub Dordže se cítil tak zahanben, že vstoupil na sedmiletý retreat, tak že se zavřel do jeskyně. Když vyšel ze svého retreatu, vyhledával zplnomocnění a učení z různých tradic. Ješhe Dordže mu řekl, že jeho posláním je jít do oblasti Gondžo na Lví horu a postavit tam klášter a šířit buddhismus. V roce 1908 v jeho třiceti třech letech Čhangčhub Dordže a jeho bílá koza překročili řeku Džinšha a dospěli do Gondžo.
Když poprvé přišel do Gondžo, nebyl považován za váženého lamu, kvůli svému výstřednímu vzhledu a podivnému chování. Po několika letech se oženil s dcerou místního starosty, jež mu porodila šest dětí. V roce 1918 když mu bylo čtyřicet tři, přesně po deseti letech co přišel do Gondžo, postavil Čhangčhub Dordže Nyala klášter pro klan Tserang a domy v čínském stylu a vodní mlýn v údolí. Vodní mlýn používal pro mletí zlatých nuget na zlatý prach a tím pak natíral stúpy. Založil dílnu na výrobu papíru, pec pro tavbu železa a dílnu kde se připravovaly léky. Byl velmi úspěšným doktorem tibetské medicíny a zachránil život mnoha lidem čímž se jeho věhlas rozšířil do celého Tibetu. Čhangčhub Dordže vykonával buddhistické rituály v lesích v okolí Nyala kláštera. Zakázal kácení stromů a vedl ostatní k tomu, aby je sázeli. Až do dnešních dnů tam stojí stromy, které sázel, vyrostly tak že dva lidé je sotva obejmou. V okolí neexistoval lov zvěře ani dřevorubectví. V minulosti tam byli bandité a poutníci procházeli okolo Lví hory co nejrychleji. S jeho příchodem a šířením buddhismu se loupežení vytratilo.
Na začátku roku 1920, Ahnan, žák Čhangčhub Dordžeho navštívil Lhasu. Přinesl texty svého učitele třináctému dalajlamovi který ho pozval, aby se posadil a dokonce mu nalil čaj. Což byla ze strany Jeho Svatosti nebývalá poklona. Poté co si texty pročetl, přiložil si je dalajlama na hlavu a slzy mu tekly z očí. Pak texty pečlivě zabalil do látky a podal Ahnamovi. „To je čistý a opravdový lama. Dokonce i v odlehlé horské oblasti žije člověk jenž je neocenitelným pokladem Sněžné země“. Dalajlama pozval Ahnana aby zůstal po třináct dní, a pak udělil všem šedesáti mnichům z Nyalam kláštera vážený titul Tsedrung. Ahnan přinesl poklony zpět do kláštera. Mniši byli velmi potěšeni, neboť místní vůdci budou poskytovat mnohem více obětin mnichům, kteří byli uctěni dalajlamou. „Jestliže následujete mně, tak takovýto lék nepřijmete.“ Pokáral Čhangčhub Dordže svoje žáky. „Celý buddhismus je o hledání prospěchu pro ostatní, ne pro sebe samotného“.
Jeho následovníci postavili domy okolo Nyala kláštera což se rozvinulo do malé duchovní komunity s bohatými milodary pro chudé. Pod vlivem Čhangčhub Dordžeho, všichni přispívali jak mohli pro dobro společenství. Obdělávali půdu a pomáhali se sběrem a přípravou léčivých bylin. Spolupráce se utvářela přirozeně což bylo velmi odlišné od převládajícího sociálního systému v Tibetu té doby.

Většina z 8000 stran textů Čhangčhub Dordžeho se týká meditativní praxe. Také se týkají výzkumu v oblasti tibetské medicíny, vytvořil více než sto nových receptů jenž nikdy před tím nebyly zaznamenány v lékařské historii. Připravil nákresy více než 170 druhů stúp, přičemž některé z nich nebyly v Tibetu známé. Podle lidí z Gondžo, největší silou Čhangčhub Dordžeho bylo jeho soucítění. Například později během kulturní revoluce, jedna pasačka ho chtěla ponížit, tak že ho stáhla na zem a šlápla mu na krk, což je pro tibeťany gesto nejvyššího ponížení. „Vypadá to že mnich dnes obdržel velké ponížení“, potichu pronesl, aniž by ho rozrušila urážka, mluvíce přitom o „tom mnichovi“, jako kdyby to nebyl on, kdo byl vystaven ponížení. Nebylo v něm žádné „“, ale jen milost a soucit.
Velmi brzy poté co byl propuštěn z devíti měsíčního vězení, zemřel v roce 1962 ve věku osmdesáti sedmi let. Den před svojí smrtí svolal svoje žáky, kteří se rovněž nedávno vrátili z vězení. „Mohu se rozpustit jako duha, ale raději to neudělám“ řekl. „Uchovejte moje tělo, když ho budou nemocní obcházet, mnozí z nich se uzdraví.“ Pak přiložil svoji levou ruku před lampu s jačím máslem. „Podívejte“ řekl. Jeho žáci viděli, že dlaň byla průhledná a nevrhala stín. „Neuvažujte nad tím, jak těžký může život být, musíte věřit v karmu. Ať jdete kamkoliv váš stín vás následuje.“

Pak vykonal svůj poslední čin na této zemi. Přejmenoval všechny své studenty svým vlastním jménem Dordže. Příští den když zemřel, zvuk hromu naplnil nebe, kouř z vykuřovadel v jeho ložnici zářil jako duhy. Sněhové vločky padaly z oblohy jako okvětní plátky květin.


Z knihy „Tibetan Environmentalists in China: The King of Dzi“ od Liu Jianqiang přeložil Jirka Bím


srivatsa - buddhismus

buddhismus.cz