Buddhismus
textyučiteléobrázkyodkazyúvod
Namkhai Norbu rinpočhe

* 1938

Namkhai Norbu Rinpočhe

Čhögjal Namkhai Norbu Rinpočhe byl rozpoznán jako reinkarnace velkého mistra Pema Karpa, zakladatel Bhútánu. Od osmi do dvanácti let studoval v klášterní koleji Derge böntö nauky madhjámiky a jógačáry, později také významné tantry, indickou a čínskou astrologii, pradžnápáramitové sútry, logiku a světské nauky. Přijal také nauky školy Sakjapa. Se svým strýcem Orgjen Tendzinem se pak odebral do ústraní meditační jeskyně a přijal od syna Adzom Drugpy cykly nauk Dordže Drolö, Longčhen Ňingthig a Gongpa zangthal. Jeho osobní učitel mu pak doporučil, aby vyhledal Aju Khandro, živoucí ztělesnění samotné Vadžrajogíní, a přijal od ní iniciaci. V té době jí bylo sto třináct let a v meditačním ústraní ve tmě již trávila padesát šest let. Norbu rinpočhe od ní obdržel termy mysli Džamjang Khjence Wangpa a také její vlastní termy.

V roce 1954 byl pozván jako představitel tibetské mládeže na návštěvu lidové Číny a působil tam jako univerzitní instruktor tibetštiny. V této době přijal od známého Gangkar rinpočheho instrukce o šesti Náropových jógách, mahámudře a tibetské medicíně. Současně se zdokonalil v čínštině a mongolštině.

V sedmnácti letech se na popud vize, kterou měl ve snu, vrátil do rodného kraje Derge, aby se setkal se svým hlavním mistrem Rigdzin Čhangčhub Dordžem. Čhangčhub Dordže byl žákem Adzom Drugpy, Ňagla Pema Düdula a Šardza rinpočheho, proslulého bönistického mistra dzogčhenu, který uskutečnil tělo světla. Norbu rinpočhe od něho obdržel esenciální nauky dzogčhenu - semde, longde a mengagde. Nejdůležitější však bylo, že od něj přijal přímé uvedení do zkušenosti dzogčhenu. Norbu rinpočhe zde strávil několik měsíců, asistoval mistrovi v lékařské praxi a sloužil mu jako písař a sekretář.

Pak se vydal na dlouhou pouť - střední Tibet, Nepál, Indie a Bhútán. Když se vrátil do Derge, našel svou zemi v politickém úpadku. Jeho dalším domovem se proto stal Sikkim, kde pracoval jako autor a editor tibetských učebnic. V roce 1960 odešel na pozvání profesora Giuseppe Tucciho do Itálie. Zde působil čtyři roky jako vědecký asistent v Institutu pro Střední a Dálný východ, nadále spolupracoval s Tuccim, pořádal semináře o jantrajóze, medicíně a astrologii.

V následujících čtyřiadvaceti letech působil jako profesor Orientálního institutu neapolské univerzity, kde učil tibetštinu, mongolštinu a kulturní dějiny Tibetu. Prováděl rozsáhlý výzkum historických kořenů tibetské kultury a pátral po literárních pramenech bönistické tradice. V roce 1983 předsedal první Mezinárodní konferenci o tibetské medicíně v Benátkách. Přes všechny tyto aktivity si našel čas na to, aby od roku 1976 vedl neformální meditační soustředění v mnoha zemích světa.

Do České republiky přijel v roce 2002, podruhé v roce 2016 předal na pražském Výstavišti přímé uvedení do stavu přirozenosti mysli více než dvěma tisícům zájemcům o nauku a umožnil jim tak následovat dzogčhenové instrukce a praxe.

Křišťál a cesta světla

srivatsa - buddhismus

buddhismus.cz