Buddhismus
textyučiteléobrázkyodkazyúvod
Namkhai Norbu rinpočhe

* 1938

Namkhai Norbu Rinpočhe

Čhögjal Namkhai Norbu Rinpočhe byl rozpoznán jako reinkarnace velkého mistra Pema Karpa, zakladatel Bhútánu. Od osmi do dvanácti let studoval v klášterní koleji Derge böntö nauky madhjámiky a jógačáry, později také významné tantry, indickou a čínskou astrologii, pradžnápáramitové sútry, logiku a světské nauky. Přijal také nauky školy Sakjapa. Se svým strýcem Orgjen Tendzinem se pak odebral do ústraní meditační jeskyně a přijal od syna Adzom Drugpy cykly nauk Dordže Drolö, Longčhen Ňingthig a Gongpa zangthal. Jeho osobní učitel mu pak doporučil, aby vyhledal Aju Khandro, živoucí ztělesnění samotné Vadžrajogíní, a přijal od ní iniciaci. V té době jí bylo sto třináct let a v meditačním ústraní ve tmě již trávila padesát šest let. Norbu rinpočhe od ní obdržel termy mysli Džamjang Khjence Wangpa a také její vlastní termy.

V roce 1954 byl pozván jako představitel tibetské mládeže na návštěvu lidové Číny a působil tam jako univerzitní instruktor tibetštiny. V této době přijal od známého Gangkar rinpočheho instrukce o šesti Náropových jógách, mahámudře a tibetské medicíně. Současně se zdokonalil v čínštině a mongolštině.

V sedmnácti letech se na popud vize, kterou měl ve snu, vrátil do rodného kraje Derge, aby se setkal se svým hlavním mistrem, lékařem Ňagla rinpočhem Rigdzin Čhangčhub Dordžem 1825 ~ 1978. Čhangčhub Dordže byl žákem Adzom Drugpy, Ňagla Pema Düdula a Šardza rinpočheho, proslulého bönistického mistra dzogčhenu, který uskutečnil tělo světla. Norbu rinpočhe od něho obdržel esenciální nauky dzogčhenu - semde, longde a mengagde. Nejdůležitější však bylo, že od něj přijal přímé uvedení do zkušenosti dzogčhenu. Norbu rinpočhe zde strávil několik měsíců, asistoval mistrovi v lékařské praxi a sloužil mu jako písař a sekretář.

Pak se vydal na dlouhou pouť - střední Tibet, Nepál, Indie a Bhútán. Když se vrátil do Derge, našel svou zemi v politickém úpadku. Jeho dalším domovem se proto stal Sikkim, kde pracoval jako autor a editor tibetských učebnic. V roce 1960 odešel na pozvání profesora Giuseppe Tucciho do Itálie. Zde působil čtyři roky jako vědecký asistent v Institutu pro Střední a Dálný východ, nadále spolupracoval s Tuccim, pořádal semináře o jantrajóze, medicíně a astrologii.

V následujících čtyřiadvaceti letech působil jako profesor Orientálního institutu neapolské univerzity, kde učil tibetštinu, mongolštinu a kulturní dějiny Tibetu. Prováděl rozsáhlý výzkum historických kořenů tibetské kultury a pátral po literárních pramenech bönistické tradice. V roce 1983 předsedal první Mezinárodní konferenci o tibetské medicíně v Benátkách. Přes všechny tyto aktivity si našel čas na to, aby od roku 1976 vedl neformální meditační soustředění v mnoha zemích světa.

Do České republiky přijel v roce 2002, podruhé v roce 2016 předal na pražském Výstavišti přímé uvedení do stavu přirozenosti mysli více než dvěma tisícům zájemcům o nauku a umožnil jim tak následovat dzogčhenové instrukce a praxe.

Křišťál a cesta světla

srivatsa - buddhismus

buddhismus.cz